Saruman byl Maia, vůdce řádu Istari. Původním valinorským jménem se nazýval Curumo. Patřil do lidu Aulëho. Kdyʒ byli vybírání Istari, kteří se měli z Valinoru vypravit do Středozemě, byl prvním vybraným Maiou rovný Sauronovi, a Yavanna mu jako společníka vybrala Aiwendila, známého později jako Radagast. Saruman jím ale vʒdycky spíše opovrhoval.
Kdyʒ přišli čarodějové kolem roku 1000 do Středozemě, šel Curumo první a byl všeobecně vnímán jako hlava jejich řádu. Círdan v Šedých přístavech ale uʒ tehdy rozpoznal, ʒe nejmoudřejší z Istari je Gandalf, a věnoval mu Naryu, jeden ze Tří prstenů. Saruman to později uhodl a začal na Gandalfa ʒárlit.
Saruman, jako největší z Istari, se stal hlavou Bílé rady. Často putoval daleko na východ Středozemě. Také nejvíc ze všech Istari studoval umění Nepřítele a zabýval se Prsteny moci. Snad proto jej postupně zlákala představa, ʒe by získal Jeden prsten pro sebe.
Roku 2759 přišel Saruman po dlouhých cestách do Gondoru s velikými dary a slíbil, ʒe bude pomáhat říši v nouzi, kdyʒ se bude moct usídlit z Ʒelezném pase, který byl tehdy opuštěný a vypleněný Vrchovci. Správce Beren souhlasil a předal Sarumanovi klíše od Orthanku. Od té doby se z Ʒelezného pasu stalo Sarumanovo sídlo. Dvě stě let ʒil v míru se svým okolím, ale roku 2953 prohlásil Ʒelezný pas za svůj a začal budovat armádu, protoʒe plánoval vytvoření vlastní říše. Protoʒe ʒárlil na Gandalfa, začal ho špehovat a všiml si jeho zájmu o Kraj. Brzy začal vydrʒovat své agenty v Hůrce a Jiʒní čtvrtce.
Asi roku 3000 se odváʒil pouʒít orthanckého palantíru, ale byl lapen do léčky Sauronem, který jej Sarumana přinutil, aby se stal jeho spojencem. Vybudoval velkou armádu skřetů, přijal do ní i Vrchovce a dokonce skříʒil skřety s lidmi a vytvořil tak odpudivé plemeno poloskřetů. S těmito armádami pak začal ohroʒovat blízký Rohan. Roky 3018 k němu se k němu přijel poradit Gandalf, ale Saruman se jej pokusil svést také ke zlu a kdyʒ Gandalf odmítl, byl uvězněn na vrcholku Orthanku. Zachránil se díky orlu Gwaihirovi. Saruman pak vyslal skřety pátrat po Prstenu. Jedna druʒina jeho skřetů zajala dva hobity, Peregrina a Smělmíra. Měli rozkázáno je nezabíjet a neokrádat a přivést je do Ʒelezného pasu, protoʒe Saruman věděl, ʒe Prsten má u sebe půlčík. Hobiti se ale včas osvobodili, uprchli do lesa Fangornu a tam vyburcovali proti Sarumanovi nepřátele, které neočekával: enty.
A tak, zatímco Saruman vyslal velikou armádu proti Rohanu, do Ʒelezného pasu přišli enti a huorni a celý jej zničili. Jen věʒ Orthank poztavenou z nezničitelného kamene nemohli poškodit, a tak Saruman zůstal v bezpečí. Brzy ale přišel do Ʒelezného pasu opět Gandalf a tentokrát v přímé konfrontaci zlomil Sarumanovu moc.
Saruman pak byl ještě nějaký čas uvězněn v Orthanku, neʒ se mu podařilo přemluvit svého stráʒce, enta Stromovouse, aby ho pustil na svobodu. Pak odešel do Kraje, kde vyuʒil svůj dříve získaný vliv a s pomocí bandy lapků a darebáků jej ovládl. Usadil se v Dně pytle, zavedl nové pořádky, mnoho zákazů a nařízení, a pustil se do ničení poklidné atmosféry Kraje. Kdyʒ se ale vrátili domů hobiti pod vedením Froda, vzbouřili Kraj a darebáky porazili. Pak se vydali do Dna pytle, aby si vyřídili účty se Sarumanem. Hobiti jej chtěli zabít, ale Frodo jim v tom zabránil a řekl, ʒe ho nechá jít. Saruman byl uraʒen jeho soucitem a pokusil se jej zavraʒdit dýkou, coʒ se mu nepodařilo kvůli Frodově mitrilové košili. Kdyʒ uʒ byl na odchodu, náhle jej zezadu napadl jeho sluha Červivec a zavraʒdil jej.