Saruman byl Maia, vůdce řádu Istari. Původním valinorským jménem se nazýval Curumo. Patřil do lidu Aulëho. Když byli vybírání Istari, kteří se měli z Valinoru vypravit do Středozemě, byl prvním vybraným Maiou rovný Sauronovi, a Yavanna mu jako společníka vybrala Aiwendila, známého později jako Radagast. Saruman jím ale vždycky spíše opovrhoval.
Když přišli čarodějové kolem roku 1000 do Středozemě, šel Curumo první a byl všeobecně vnímán jako hlava jejich řádu. Círdan v Šedých přístavech ale už tehdy rozpoznal, že nejmoudřejší z Istari je Gandalf, a věnoval mu Naryu, jeden ze Tří prstenů. Saruman to později uhodl a začal na Gandalfa žárlit.
Saruman, jako největší z Istari, se stal hlavou Bílé rady. Často putoval daleko na východ Středozemě. Také nejvíc ze všech Istari studoval umění Nepřítele a zabýval se Prsteny moci. Snad proto jej postupně zlákala představa, že by získal Jeden prsten pro sebe.
Roku 2759 přišel Saruman po dlouhých cestách do Gondoru s velikými dary a slíbil, že bude pomáhat říši v nouzi, když se bude moct usídlit z Železném pase, který byl tehdy opuštěný a vypleněný Vrchovci. Správce Beren souhlasil a předal Sarumanovi klíše od Orthanku. Od té doby se z Železného pasu stalo Sarumanovo sídlo. Dvě stě let žil v míru se svým okolím, ale roku 2953 prohlásil Železný pas za svůj a začal budovat armádu, protože plánoval vytvoření vlastní říše. Protože žárlil na Gandalfa, začal ho špehovat a všiml si jeho zájmu o Kraj. Brzy začal vydržovat své agenty v Hůrce a Jižní čtvrtce.
Asi roku 3000 se odvážil použít orthanckého palantíru, ale byl lapen do léčky Sauronem, který jej Sarumana přinutil, aby se stal jeho spojencem. Vybudoval velkou armádu skřetů, přijal do ní i Vrchovce a dokonce skřížil skřety s lidmi a vytvořil tak odpudivé plemeno poloskřetů. S těmito armádami pak začal ohrožovat blízký Rohan. Roky 3018 k němu se k němu přijel poradit Gandalf, ale Saruman se jej pokusil svést také ke zlu a když Gandalf odmítl, byl uvězněn na vrcholku Orthanku. Zachránil se díky orlu Gwaihirovi. Saruman pak vyslal skřety pátrat po Prstenu. Jedna družina jeho skřetů zajala dva hobity, Peregrina a Smělmíra. Měli rozkázáno je nezabíjet a neokrádat a přivést je do Železného pasu, protože Saruman věděl, že Prsten má u sebe půlčík. Hobiti se ale včas osvobodili, uprchli do lesa Fangornu a tam vyburcovali proti Sarumanovi nepřátele, které neočekával: enty.
A tak, zatímco Saruman vyslal velikou armádu proti Rohanu, do Železného pasu přišli enti a huorni a celý jej zničili. Jen věž Orthank poztavenou z nezničitelného kamene nemohli poškodit, a tak Saruman zůstal v bezpečí. Brzy ale přišel do Železného pasu opět Gandalf a tentokrát v přímé konfrontaci zlomil Sarumanovu moc.
Saruman pak byl ještě nějaký čas uvězněn v Orthanku, než se mu podařilo přemluvit svého strážce, enta Stromovouse, aby ho pustil na svobodu. Pak odešel do Kraje, kde využil svůj dříve získaný vliv a s pomocí bandy lapků a darebáků jej ovládl. Usadil se v Dně pytle, zavedl nové pořádky, mnoho zákazů a nařízení, a pustil se do ničení poklidné atmosféry Kraje. Když se ale vrátili domů hobiti pod vedením Froda, vzbouřili Kraj a darebáky porazili. Pak se vydali do Dna pytle, aby si vyřídili účty se Sarumanem. Hobiti jej chtěli zabít, ale Frodo jim v tom zabránil a řekl, že ho nechá jít. Saruman byl uražen jeho soucitem a pokusil se jej zavraždit dýkou, což se mu nepodařilo kvůli Frodově mitrilové košili. Když už byl na odchodu, náhle jej zezadu napadl jeho sluha Červivec a zavraždil jej.