Stromovous byl nejstarší z entů. Kdysi procházel rozlehlými lesy po celé Středozemi, ale v době Války o Prsten žil, stejně jako ostatní enti v lese Fangornu. Jak bylo pro enty obvyklé, Sromovous považoval za důležité všechno si důkladně promyslet a nebýt ukvapený. Byl přes 4 metry vysoký, měl velké nohy se sedmi prsty, kůže na jeho pažích byla jemná a hnědá, ale jeho tělo bylo pokryto šedozeleným povrchem podobným kůře. Měl dlouhý šedý plnovous, který vypadal jako tvořený větvičkami a lišejníkem.

Stromovous byl jedním z původních entů, kteří se probidili ve stejné době jako elfové takže mohl být na konci Třetího věku starý kolem 11 tisíc let. Za Starých časů chodil rozlehlými lesy, které pokrývaly země na západ od Mlžných hor a jejichž byl Fangorn pouze nejvýchodnějším výběžkem. Putoval až do Beleriandu na západ od Ered Luin. Rád navštěvoval vrby v Tasarinanu na jaře, jilmy v Ossiriandu v létě, břízy Neldorethu na podzim a borovice Dorthonionu v zimě.

Středozemí se začalo šířit zlo po Morgothově návratu v roce 1495 Věků Stromů. Asi v té době se entky odstěhovaly na východ a překročily Anduinu, mezi nimi Stromovousova milovaná Fimbrethil.

Během Druhého věku se lesy na západ od Mlžných hor zmenšovaly, hlavně vinou Númenorejců, kteří tu těžili stavební dříví na své lodě. Oblast obývaná enty se tak postupně omezila na les Fangorn. Na sever od Fangornu byl les Lothlórien. Stromovous se jednou setkal s tamním králem (pravděpodobně s Amdírem, otcem Amrotha) a dohodli se spolu, že elfský a entský les zůstanou oddělené, i když jejich obyvatelé budou vždy vzájemně vítáni. Stromovous se také znal s Celebornem a Galadriel. Postupem času ale návštěvy mezi oběma lesy ustaly. Z Války Posledního spojenectví na konci Druhého věku byly zničeny Zahrady entek a entky zmizely neznámo kam. Stromovous šel mnohokrát hledat svou Fimbrethil, ale nikdy ji nenašel.
Roku 2759 se v Železném pase na jihozápadním okraji Fangornu usadil čaroděj Saruman. Zpočátku často chodil po lese a přátelil se se Stromovousem, ale jak ent později zjistil, Saruman tak získal mnoho užitečných informací, ale sám se téměř o žádné nepodělil. Když Saruman začal budovat skřetí armádu, posílal skřety kácet stromy ve Fangornu, čímž si získal Stromovousovu nenávist, ale starý ent se dlouho nemohl odhodlat k nějaké akci.

29 února 3019 Stromovous chytil dva hobity – Smělmíra Brandoráda a Peregrina Brala. Překvapilo ho to, protože o existenci hobitů vůbec nevěděl. Řekl dokonce, že hobiti jsou pro něj první nová věc, kterou vidí za celé věky. Vzal je do Studniční síně, jednoho z jeho příbytků blízko Methedrasu. Dal jim tam napít entího nápoje. Vyprávění hobitů o událostech ve vnějším světě Stromovouse přesvědčilo, že musí něco podniknout proti zrádnému Sarumanovi.

Stromovous proto svolal Entí sraz – setkání entů, na kterém se měo rozhodnout, jak se enti zachovají. Entí sraz začal ráno 30. února a trval tři dny. Sešlo se asi 50 entů a nakonec dospěli k rozhodnutí jít do války proti Sarumanovi. Do Železného pasu dorazili enti spolu s huorny té noci, zatímco Saruman nevědomky o ohrožení vysílal svou armádu proti Rohanu. Stromovous poslal za armádou část huornů. Když Stromovous zabouchal na bránu a požadoval, aby Saruman vyšel, odpovědělo mu jen několik šípů. Ty pro ně ale byly jenom jako štípnutí, která ho víc rozzlobila. Pak začali enti s bořením Železného pasu a Saruman to přečkal jen díky tomu, že se zavřel ve věži Orthank, postavené z nezničitelného kamene.

Dalšího dne se Stromovous setkal s Gandalfem a po poradě s ním poslal další huorny do Helmova žebu, kde měli zásadní podíl na poražení Sarumanovy armády.
5. března přivedl Gandalf do Železného pasu krále Théodena, Aragorna, Legolase a Gimliho. Stromovous pozdravil Legolase a pozval jej k návštěvě lesa Fangornu, i když nebyl úplně nadšený, když chtěl elf s sebou vzít i trpaslíka Gimliho. Když družina opět odjížděla, rozloučil se Stromovous i se svými novými přáteli Smíškem a Pipinem.

Gandalf Stromovouse pověřil, aby hlídal Sarumana, který zůstal v Orthanku.

12. března vtrhlo na Vysočinu ve Východní polonině Rohanu vojsko skřetů z Dol Gulduru, které se předtím neúspěšně snažilo dobýt Lothlórien. Stromovous vedl enty z Fangornu proti těmto skřetům, mnoho jich pozabíjeli a zbytek zahnali do Anduiny. Nebýt této pomoci, mohli skřeti zabránit králi Théodenovi, aby se včas dostal do bitvy na Pelennorských polích, případně vyplenit Rohan v jeho nepřítomnosti.

Stromovous střežil Sarumana v Orthanku ještě několik měsíců po pádu Saurona. Sám ale neměl rád držrní jakékoli živé věci v zajetí a Sarumanovi se podařilo zneužít entova měkkého srdce. Díky svému mocnému hlasu řesvědčil Stromovouse, že už nepředstavuje žádnou hrozbu a že by ho měl pustit na svobodu. Stromovous nakonec souhlasil 15. srpna a Sarumana propustil, když od něj dostal klíče Orthanku.

Gandalf a zbytek Společenstva se vrátil do Železného pasu 22. srpna. Stromovous dal svolení Legolasovi a Gimlimu k návštěvě Fangornu a Smíška s Pipinem ještě jednou pohostil entím nápojem.