Píše se rok 472 Prvního věku. Je vytvořena Maedhrosova unie proti Morgothovi, skřeti jsou vyhnáni, dokonce i z Dorthonionu, a Eldar i Edain připravují pátou bitvu Beleriandských válek. Přicházejí Naugrim, vojska Fëanorových synů a Východňané vedeni syny Ulfanga a vytvořili jednu armádu. Celegorm a Curufin zatím stihli popudit Thingola přísahou, že ho zabijí, a tak z Doriathu přišlo jen něco málo elfů pod vedením Belega a Mablunga. Podobně to dopadlo s Nargothrondem: přišel jen Gwindor s družinou. Beleg, Mablung i Gwindor se přidali k Fingonovu vojsku, ke kterému také patřili Haladin, Hadorův lid a Východňané vedení syny Bóra. Nechyběli ani Falathrim. Plán byl takovýto: vojska Maedhrose měla pochodovat s rozvinutými praporci po Anfauglithu. To by mělo vylákat skřety. Na ně by pak zaútočilo Fingonovo vojsko, číhající v Ered Wethrin. Všichni byli rozmístěni; Ulfang, který byl potají na Morgothově straně, zrazoval Maedhrose od útoku. Pak ale náhle a neočekávaně přišlo desetitisícové vojsko Gondolinu v čele s Turgonem. Když to Fingon spatřil, zvolal:

Všichni, kdo ho slyšeli, odpovídali křikem: Elfové však stále vyčkávali. Zatím pochodovala na Anfauglith malá armáda skřetů s jasným příkazem: za jakoukoli cenu vylákat vojsko z hor. To se bohužel podařilo: Morgothovi heroldové totiž ukázali elfům Gwindorova bratra Gelmira a udekali mu ruce, nohy a nakonec i hlavu. Toto spatřil Gwindor a vrhl se na heroldy, pobil je a vrazil hluboko mezi skřety. Když to viděl Fingon, s celým vojskem vyjel, zničil armádu skřetů a dojel až k Angbandu. To neměl dělat. Gwindor a nargothrondští zašli dokonce tak daleko, že vjeli do Angbandu. Tam byli pobiti a Gwindor zajat. Morgoth zatím vypustil svoji hlavní sílu, která Fingona hned odrazila. Věršina brethilských byla poražena. Nakonec ale přišel Turgon a prosekal se až k bratrovi. V tu chvíli vpochodoval na scénu Maedhros. Zase už to vypadalo na elfské vítězství. Pak ale vypustil Morgoth všechno, co mu zbylo. V čele těchto zrůd šel Glaurung. Rozdělil Maedhrose a Fingona s Turgonem. Přestoby však ještě možná Eldar zvítězili, nebýt zrady Ulfangovců. Někteří utekli, a někteří začali bojovat proti elfům. Nakonec však byli poraženi, ale z Maedhrosova vojska už stáli jen Naugrim. Fëanorovi synové se taktak prosekali pryč. Vůdce trpaslíků Azaghâl vbodl nůž do Glaurunga, a pak byl Glaurungem zabit. Drak se však stáhl zpět. Naugrim se smutečními zpěvy odpochodovali.Teď už to na vítězství nevypadalo. Fingona s Turgonem napadla síla třikrát větší. Z hithlumských Eldar stál poslední Fingon, a toho nakonec zabil Gothmog a ostatní balrogové. Pak už stáli jen Hadorovci a Gondolinští. Húrin i Huor radili Turgonovi, ať odejde. Gondolin tak může alespoň krátkou dobu stát. Ten vyslechl jejich rady. Tak tam stáli už jen Hadorovci. Už teď to byla obrovská prohra. Fëanorovi synové schovávající se, pád Hithlumu. Proti Húrinovi a Huorovi se vyhrnula všechna angbandská vojska. Hadorovci ustupovali píď za pídí do chvíle když před sebou měli říčku Rivil. Dál neustoupili. Skřeti a horší přehradili tok svými mrtvými a vrhli se na Hadorovce. Padl Huor i všichni ostatní, kromě Húrina. Ten vzal sekyru do obou rukou a vždy, když někoho zabil, vzkřikl: Vykřikl sedmdesátkrát, pak ho skřeti zajali a dopravili do Angbandu.

Tato bitva měla katastrofální následky: skřeti si chodili volně všude kromě Nargothrondu, Doriathu, Ossiriandu a Falasu.