Rozlehlá vysočina na sever od Beleriandu. Ná západě byl Dorthonion oddělen od Ered Wethrin Sirionským průsmykem, zatímco na jihovýchodě jej průsmyk Aglon odděloval od Maedhrosovy marky a kopců okolo Himringu. Na sever od Dorthonionu se rozprostíral Ard-galen, na východ Lothlann. Na jihovýchodě se rozkládala země Himlad, západně od ní pak Dor Dínen a dále Nan Dungortheb. Na jihozápad od Dorthonionu pak ležel Dimbar a zapadně jej obtékal Sirion. V Dorthonionu pramenilo několik řek, které pak stíkaly do Beleriandu. Byly to Aros, Esgalduina a Mindeb na jihu a Rivil na severozápadě. Zatímco severní zalesněné svahy Dorthonionu se poměrně pozvolna svažovaly do Ard-galenu, na jihu padaly strmé srázy Ered Gorgoroth dolů do Nan Dungorthebu. Nejvyšší skalní věže Dorthonionu byly patrně nejvyššími vrcholky Beleriandu a zemí na sever od něj, neboť převyšovaly i hory v Ered Wethrin. Dorthonion byl porostlý velkými borovými lesy, zejména severní a západní úbočí. Centrální Dorthonion byl nehostinná chladná krajina, až na údolí s mnoha horskými jezery.
Na severních úbočích Dorthonionu se usídlil Finarfinův syn Aegnor se svým lidem, který ale nebyl příliš velký, neboť toto byla nehostinná krajina a ani se nepředpokládalo, že by se na ni Morgoth pokusí zaútočit velkou silou, protože přes Dorthonion by se jen obtížně mohl dostat na jih, na rozdíl od jiných míst, jako byla Maglorova brána, Aglon nebo Sirionský průsmyk. Když přišli do Beleriandu Edain, usídlil se Bëorův lid také v Dorthonionu, zejména v kraji Ladros.
Na začátku bitvy Dagor Bragollach vypustil Morgoth z Angbandu veliké řeky ohně, které spálily Ard-galen a změnily jej v Anfauglith a zastavily se na jihu až o úbočí Dorthonionu. Borové lesy však vzplály a to způsobilo mnoho zmatku mezi obránci, kteří tak byli snadno smeteni útokem skřetů a v boji padl Aegnor i Bregolas, pán Bëorova domu. Zbylé obyvatelstvo prchalo potom z Dorthonionu na jih, na východ i na západ. Část Aegnorova lidu se uchýlila do Hithlumu a část k Maedhrosovi na Himring. Z Bëorova lidu většina uprchla také do Hithlumu, zůstala jenom hrstka, která byla pronásledována Morgothem. Nakonec Emeldir, žena jejich vůdce Barahira, odvedla zbylé ženy a děti na jih a průsmykem Anach do Brethilu. Ze zbylé skupiny nakonec zůstal jako jediný živý Beren, který se pak vydal na jih do Doriathu. Od té doby už nežil v Dorthonionu nikdo jiný, než Morgothovi sluhové.
Stromy, teré vyrostly na severních svazích Dorthonionu po velkém požáru, byly temné a ponuré a celý kraj byl pod vlivem temných kouzel, které způsoboval hlavně Sauron, sídlící nějaký čas na Tol-in-Gaurothu, ale po zničení své pevnosti přímo v tomto lese. Dorthonion byl tak přejmenován na Deldúwath a Taur-nu-Fuin, "Les pod nočním stínem".
Po Válce hněvu byl Taur-nu-Fuin jedním z mála míst v Beleriandu, která neskončila pod hladninou moře, a stal se z něj tak ostrov zvaný Tol Fuin.