Encyklopedie

Aglarond

Hláska, Súthburg; Třpytivé jeskyně, Glaemscrafu

Hornburg, Glittering Caves
Aglarond - Třpytivé jeskyně v Helmově žlebu v Bílých horách, také jméno pevnosti, vybudované Dúnadany, později nazývané Hláska.
Pevnost Aglarond byla, stejně jako Angrenost na protější straně Calenardhonské brány, postavena už ve druhém slunečním věku Númenorejci, kteří také objevili jeden z divů Středozemě, Třpytivé jeskyně. Samotná pevnost byla ústředním bodem mohutného branného systému zdí a valů, který využíval terénní podmínky i jeskyně. Za dob Gondoru neměla pevnost takovou důležitost jako pevnosti na východě říše, protože hlavní hrozba pro Gondor přicházela vždy odtamtud. Aglarond i Angrenost střežily západní hranici, Calenardhonskou bránu a brody přes Angren (Želíz). V obou pevnostech byla udržována posádka, které veleli dědiční strážci. Ve druhém tisíciletí lid v Calenardhonu řídl a z posádek v pevnostech se stal uzavřený lid.
Nová kapitola v dějinách Aglarondu se začala psát roku 2510, když po vítězství na Poli Celebrantu daroval Gondorský správce Cirion Calenardhonskou zemi Eorlovi z Éothéodu. Ten se pak přistěhoval se svým lidem a mnoha koňmi a zemi se začalo říkat Rochand (Rohan). Zatímco Angrenost na severu s věží Orthank zůstal državou Gondoru v rukou dědičných stráží, Aglarond byl opraven a poté svěřen Rohirům, kteří jej pojmenovali Súthburg a jeskyně Glaemscrafu, ačkoliv používal se stále i název Aglarond. Stará Gondorská posádka se připojila k posádce v Angrenostu a od té doby se osudy obou pevností vyvíjely odlišně.
Aglarondská pevnost se stala nejmocnějším opevněním Rohanu a spolu se Šerou Brázdou útočištěm v dobách války. Súthburg byl také centrem Západních úvalů a odtud pocházely hraniční stráže u brodů přes Želíz. Za vlády krále Déora začali Západní úvaly opět napadat Vrchovci s podporou Železného pasu, který byl Vrchovci ovládnut. Déor nepřátele porazil, ale Železný pas nedobyl. Roku 2758 za vlády Helma Kladiva přišla Dlouhá zima. Rohirové se stáhli do pevností a útočišť, zatímco svoji příležitost při oslabení Rohanu využili opět Vrchovci, kteří byli navíc podporováni Wulfem, synem Frecy (Freca dříve vládl na území okolo Adornu a příliš neuznával krále Rohanu, dokonce se spolčoval s Vrchovci. Helm ho pak za urážku zabil holou pěstí). Král se stáhl do Súthburgu, kterému se od té doby říkalo Hláska a údolí Helmův Žleb; Helmův syn Haleth padl v Edorasu a synovec Fréaláf ustoupil do Šeré brázdy. Dlouhou zimou strádali obránci i obléhatelé. V Helmově Žlebu padl při obraně králův mladší syn Háma a sám Helm nakonec umrzl na valu ve Žlebu. Potom zima skončila, Fréaláf se vrátil do Edorasu, zabil Wulfa, pak vypudil i zbytky Vrchovců ze Železného pasu a s pomocí Gondoru osvobodil Hlásku. Na to byl korunován králem. Tehdy se také v Angrenostu usídlil Saruman. Hláska zůstala nejsilnější pevností království, zatímco Rohan pomalu získával na své dřívější moci.
V pozdější době, kolem roku 2960, začal Saruman opevňovat Železný pas a shromažďovat v něm nepřátelské tvory. Jeho armáda se plně ukázala za Války o Prsten. Proběhly dvě bitvy u brodů přes Želíz a pak vojsko přišlo do Helmova Žlebu, který bránil král Théoden. Nakonec obránci zvítězili, s pomocí posil od Erkenbranda ze Západních úvalů, Gandalfa a huornů. To byla bitva u Hlásky, jedna z nejvýznamějších bitev Války o Prsten a tím sehrál Aglarond svou důležitou úlohu ve Válce.
Po válce zůstala Hláska Rohanu, avšak později přišel do Aglarondu trpaslík Gimli, syn Glóinův, s částí lidu z Ereboru a založili zde trpasličí království které se stalo jedním z nejmocnějších ve Středozemi.
zpět