Cirion Boromir Hallas Húrin II. Denethor I. Belecthor I.Cirion byl dvanáctý vládnoucí správce Gondoru. Byl synem správce Boromira a narodil se roku 2449. Jeho otec zemřel předčasně (roku 2489) na následky otrávené rány, a tak byla Cirionova vláda neobyčejně dlouhá. Zároveň si ale od počátku uvědomoval rostoucí hrozbu, které bude muset Gondor čelit: Z východu totiž do Rhovanionu proudil nový národ nebezpečných Východňanů, kterým se říkalo Balchothové, a kteří začali brzy ohrožovat severovýchodní pomezí Gondoru a Calenardhon. Cirion sice provizorně obsadil staré tvrze u Nehlubin, které měly bránit překročení Anduiny, ale síla Gondoru byla menší než kdysi a Calenardhon byl do značné míry vylidněný.
Proto si Cirion vzpomněl na Éothéod – národ Seveřanů sídlící u pramenů Anduiny a potomky dávných králů Rhovanionu, se kterými poutalo Gondor úzké spojenectví. Na jaře 2510, kdy zprávy zvědů hlásily, že se na jih od Temného hvozdu shromažďuje obrovské vojsko Balchothů, vyslal proto posly na sever do Éothéodu. Ze šesti nakonec dorazil do cíle jediný, Borondir, ale Eorl Mladý, pán Éothéodu souhlasil s poskytnutím pomoci a vypravil se na jih.
Cirion zatím čelil Balchothům v bitvě na poli Celebrantu. Zároveň z Mlžných hor sestoupili skřeti a gondorské vojsko tak bylo sevřeno ze dvou stran. Naděje už byla ztracena, když do týla nepřátel vpadlo vojsko Seveřanů a rozprášilo je.
Jakko vyjádření vděčnosti za záchranu Gondoru a zároveň jako prozíravý tah pro zajištění bezpečí v budoucnosti se Cirion rozhodl k nečekanému činu: Daroval celou zemi Calenardhon Eorlovi a jeho lidu jako nový domov. Tento dar byl stvrzen přísahou, jejíž závažnost byla stvrzena tím, že byla složena u hrobky krále Elendila na vrchu Amon Anwar. Eorl se pak stal králem Calenardhonu, pro který se od té doby vžilo v Gondoru označení Rochand - "země koní" (později zkomolené na Rohan).
Cirion pak vládl v míru až do své smrti roku 2567, kdy po něm nastoupil jeho syn Hallas.