Koně byla zvířata která pro jízdu a přepravu věcí používali elfové a lidé (a dokonce i Ainur, když na sebe vzali podobu Ilúvatarových dětí) v průběhu věků. Menší rasy (trpaslíci a hobiti) však dávaly přednost poníkům. Koně jen málokdy používali jiní služebníci Temného pána než lidé, výjimkou se stali nazgûlové (sami původně lidé), kteří jezdili na černých koních.

Mezi nejznámější patří Oromeho kůň Nahar, Fingolfinův Rochallor, Eorlův Felaróf a Gandalfův Stínovlas.

Tak jako jiná zvířata obývali koně Středozem odedávna. První je jako jezdec zmiňován Oromë a jeho lid, kteří se rádi na koních projížděli po Středozemi i poté, co Valar přesídlili do Amanu, a lovili Melkorovy stvůry. Právě díky tomu poprvé Oromë narazil na elfy u Cuiviénenu.

Nevíme, jestli elfové, kteří ve Středozemi zůstali (Avari, Nandor a Sindar), zkrotili koně a ovládali jezdectví. Elfové žijící v Amanu však na koních jezdili. Především Celegorm se stal přítelem Oromeho a často s ním vyjížděl, a také Aredhel byla dobrá jezdkyně a ráda jezdila s Fëanorovými syny na lov do lesů. A tak se při Útěku Noldor malá skupina koní z Valinoru dostala do Středozemě. Během prvního věku se brzy rozmnožili na velké zelené pláni Ard-galen a z jejich potomstva vzešla ta nejlepší plemena koní ve Středozemi – především komoňstvo.

Po spálení Ard-galenu při Dagor Bragollach velká část elfských koní na pláni zahynula i se svými jezdci. Část jich elfové pravděpodobně vzali při ústupu na jih, ale zdá se že někteří divoce žijící koně valinorskkého rodu museli uniknout na východ, protože mnohem později, ve Třetím věku, se tito výjimeční koně opět objevují v historii na severu Rhovanionu, kde je zkrotili Seveřané z Éothéodu. Z této rasy pocházel kůň Felaróf, který zabil Léoda a nechal se zkrotit Eorlem Mladým a jeho potomci se pak nazývali komoňstvo a byli to koně králů Rohanu. Z nich na samém konci Třetího věku vzešel i další výjimečný kůň, Stínovlas.