Nejslavnější řeka Beleriandu, tvořící hranici mezi jeho východní a západní částí. Ačkoliv byl Sirion kratší než Gelion, byl mnohem širší vodnatější, neboť jeho povodí zahrnovalo většinu Beleriandu a Hithlum a Dorthonion, odkud čerpal Sirion své vody, byly deštivé kraje.
Pramen Sirionu - Eithel Sirion se nacházel na východním úbočí Ered Wethrin - na tomto místě Fingolfin vybudoval mohutnou pevnost Barad Eithel. Dál tekl Sirion k jihovýchodu podél úbočí Ered Wethrin až k bažině Serech, kde se k Sirionu zleva připojoval jeho první přítok, Rivil. Tam se řeka stočila k jihozápadu a vstoupila do dlouhého údolí, zvaného Sirionský průsmyk, nebo též Úzká země, mezi Ered Wethrin po pravé straně a útesy Dorthonionu po levé. Asi v polovině průsmyku byl v řece ostrov, nazývaný Tol Sirion, kde postavil Finrod Felagund svou věž Minas Tirith, v níž sídlil nejprve on sám a později Orodreth, dokud nebyl ostrov dobyt Sauronem.
Průsmykem Sirion vstoupil do samotného Beleriandu; dál pokračoval k jihu a potom k jihovýchodu. Pod Crissaegrim se zleva připojojovalo koryto Vyschlé řeky a o něco dál se nacházel brod Brithiach. Dál tekl Sirion mezi Dimbarem a lesem Brethil až k soutoku s řekou Mindeb, kde se po levé straně k řece přiblížila hranice Doriathu. O něco dál se do Sirionu vléval nejprve zprava Teiglin a pak zleva Esgalduina. Dál protékal Sirion přímo územím Doriathu uvnitř Melianina pásu, mezi lesy Region a Nivrim až k soutoku s Arosem. Tam opouštěl Doriath a zároveň vtékal do bažinatého kraje Aelin-uial. Pod ním se pak náhle vrhal do hlubin země Sirionským vodopádem a čtrnáct kilometrů tekl podzemím, až se opět pod Andramem vynořil na povrch Branami Sirionu.
Na dolním toku už směřoval Sirion téměř přímo k jihu; protékal zemí Nan-tathren, kde se do něj vléval jeho největší přítok, Narog, a o něco dál na jih už začínala mohutná delta Ústí Sirionu do Balarské zátoky, kde se nacházelo poslední útočiště Eldar a Edain na pevnině Středozemě a odkud vyrazil Eärendil na svou plavbu.