Encyklopedie


Isildur


Isildur byl spolu se svým bratrem Anárionem prvním králem Gondoru, kterému vládl ve jménu svého otce Elendila. Narodil se roku 3209 D. v. na Númenoru jako první syn Elendila, syna Amandila, pána z Andúnië. Měl mladšího bratra Anáriona a čtyři syny: Elendura, Aratana, Ciryona a Valandila. Když númenorský král Ar-Pharazôn propadl zlu a rozhodl se na Sauronovu radu spálit Bílý strom Nimloth, Isildur projevil značnou odvahu, když se proplížil do královského paláce a zachránil jeden plod Nimlothu, který umožnil linii Bílého stromu pokračovat ve Středozemi.

Při Pádu Númenoru se Isildur zachránil se třemi svými loďmi. Vlny jej zanesly na pobřeží Gondoru, kde vzniklo pozdější Jižní království. Isildur se spolu se svým bratrem ujal vlády na jihu ve jménu svého otce, který byl velkým králem a sídlil na severu v Arnoru. Zatímco hlavní město Jižního království byl Osgiliath, Isildurova citadela byla Minas Ithil v Ephel Dúath.

Roku 3429 ale Sauron spustil útok z Mordoru a obsadil Minas Ithil. Isildur s rodinou uprchl do Arnoru, aby požádal o pomec Elendila a elfského krále Gil-galada. Když dorazil do Arnoru, narodil se jeho manželce čtvrtý syn Valandil, pozdější král Arnoru. Elendil a Gil-galad vytvořili spojenectví zvané Poslední aliance elfů a lidí a po několika letech příprav se vydali na jih. Isildur i jeho tři starší synové pochodovali s vojskem; v Imladris zanechal jen manželku a nejmladšího syna. Po vítězství v Bitvě na Dagorladu poslal své syny Aratana a Ciryona obsadit Minas Ithil, aby zabránili případnému pokusu Saurona probít se z Mordoru tudy. Sám se zatím spolu se svým nejstarším synem Elendurem zúčastnil sedmiletého obléhání Barad-dûr, kde zahynul Anárion, a závěrečného souboje na úbočí Orodruiny, kde padl Gil-galad, Elendil i Sauron. Isildur pak ze Sauronovy ruky uťal Jeden prsten. Odmítl naléhání Círdana a Elronda, aby Prsten zničil jednou provždy, a prohlásil jej za odškodné za smrt svého otce a bratra a budoucí dědictví svého rodu.

Když se vrátil do Gondoru, odeslal většinu Arnorské armády napřed na sever, zatímco sám dával do pořádku záležitosti Jižního království. Tehdy sepsal Isldurův svitek o Prstenu. Sám zdědil jako starší syn Elendilův titul velkého krále Dúnedain, ale jižní království se rozhodl svěřit svému synovci Meneldilovi. Během roku, který strávil v Gondoru, poučoval Meneldila o záležitostech vládnutí a také podnikl s ním a s družinou přítel cestu okolo hranic všech zemí, na něž Gondor vznášel nárok. Přišli také na pahorek Amon Anwar, ležící ve středu Jižního království, kde navršili mohylu a Isildur do ní uložil truhlu s ostatky svého otce. Toto místo se pak stalo tajemstvím, jež se předávalo z otce na syna mezi králi Gondoru podle Isildurovy tradice.

Nakonec se roku 2 T. v. vypravil na sever se svými syny a družinou asi 200 vojáků. Na rozdíl od svého vojska, které poslal dříve, nešel po hlavní silnici přes brody přes Želíz a Tharbad, ale na sever údolím Anduiny, protože to byla kratší cesta do Imladris, kde nechal manželku a nejmladšího syna a kde chtěl vyhledat radu Elronda ohledně Prstenu. U Kosatcových polí ale došlo k bitvě, kdy Isildura přepadla horda skřetů, která v této oblasti číhala ještě z doby před válkou. Dúnadané byli poraženi, všichni tři Isildurovi synové padli v bitvě a Isildur sám se pokusil uniknout s pomocí Prstenu, ale když přeplaval řeku, Prsten ho zradil a sklouzl mu z prstu do vody. U protějšího břehu ho pak zastřelila skřetí hlídka. Prstenu se proto později říkalo Isildurova zhouba. Z družiny se zachránili jen tři muži: Isildurův panoš Ohtar s jedním společníkem, kteří na Isildurův pokyn odešli před bitvou a odnesli do Imladris úlomky Narsilu, a Elendurův panoš Estelmo, který zůstal omráčen mezi mrtvými.

V této době už Isildur změnil svůj názor na Prsten a byl dobrovolně ochoten se jej vzdát, protože pochopil, že jemu nic dobrého nepřinese. Právě proto hledal radu Elronda, což už bohužel nestihl – Prsten pak na tisíce let zmizel ze známé historie. Isildur byl po svém otci Elendilovi druhým a nadlouho posledním velkým králem Dúnedain, který vládl oběma Říším ve Vyhnanství. Po jeho smrti se rozdělila vláda v Arnoru a Gondoru do dvou linií. Teprve o celý věk později obnovil jednotné království Aragorn II. jako král Elessar.



zpět