Od té doby byl Tharbad Númenorejci udržován, v bažinách byly vytvořeny valy a náspy pro mocná opevnění, byl postaven most přes Gwathló a přes bažiny vytvořen přechod cesty, která později spojila Severní a Jižní království. Když starý přístav ve Vinyalondë začal pustnout a rozpadat se, tak byl dokonce velikým úsilím vytvořen v Tharbadu přístav schopný přijímat námořní lodě. Za doby Arnoru a Gondoru se obě království starala o toto významné město, ale jak Arnor postupně upadal a byl ohrožován Angmarem, zatímco Gondor čelil útokům Východňanů, Severojižní cesta se užívala čím dál méně a význam Tharbadu jako obchodní křižovatky se snižoval; od té doby se malá doprava vedla už spíše po moři mezi Pelargirem a Lindonem. Po velkém moru v roce 1636 se už zbylí obyvatelé Tharbadu ve svém opevněném městě starali sami o sebe, protože Cardolan, ke kterému Tharbad do té doby patřil, zanikl. Tharbad byl sice stejně jako všechna města na severozápadě Středozemě morem také zasažen, ale udržel se ještě více než tisíc let jako samostatné město, než postupně také zpustl a po velkých záplavách 2912 byl nakonec zcela opuštěn.

Roku 3018 překročil zříceniny mostu, které se staly nebezpečým brodem, Boromir, syn správce Gondoru Denethora II..