Jedno ze tří království, které vznikly po smrti krále Eärendura roku 861 a rozdělení Arnoru mezi jeho tři syny.
Arthedain byl na severozápadě a zahrnoval zem mezi Baranduinou a Lunou a také zem na sever od Velké cesty až po Větrovské vrchy. Hlavním městem Arthedainu byl Fornost. V Arthedainu byly přechovávány všechny tři palantíry Severního království. Jeden byl v Elostirionu na Věžových kopcích, další ve Fornostu a hlavní z nich ve věži Amon Sûl na Větrovských vrších.
Na rozdíl od zbylých dvou království se v Arthedainu linie Isildurových dědiců udržela a přetrvala i po zániku království. Král Argeleb I. vznesl opět nárok na celé království, ale tomu odporoval hlavně Rhudaur, kde se chopil moci zlý kníže horalů, který uzavřel spojenectví s Černokněžným králem Angmaru. Rhudaur a Angmar se pak staly na sedm staletí hrozbou pro Arnorské Dúnadany. Hlavním jablkem sváru s Černokněžným králem byly Větrovské vrchy, které držel Arthedain s podporou Cardolanu a Lindonu.
Roku 1409 však vyšla z Angmaru veliká armáda, která dobyla Větrovské vrchy a spálila věž Amon Sûl. Tehdy zahynul arthedainský král Arveleg i poslední vládce Cardolanu, ale palantír z Amon Sûlu byl zachráněn a odnesen do Fornostu. Od té doby stál už jen Arthedain proti rostocí moci Angmaru a Rhudauru.
Roku 1601 udělil král Argeleb II. hobitům zemi za Baranduinou, která se od té doby nazývala Kraj.
V roce 1636 přišel do Eriadoru z jihovýchodu velký mor, ale Arthedain byl zasažen relativně málo, na rozdíl od území Cardolanu a hlavně Minhiriathu.
Roku 1974 shromáždil Černokněžný král opět velikou armádu a zaútočil na Arthedain. Dobyl Fornost a zahnal většinu zbylých Dúnadanů přes Lunu. Sám pak přesídlil z Carn Dûm do Fornostu. Král Arvedui, který měl u sebe dva palantíry, uprchl s částí své stráže na sever a nejprve se skrýval v opuštěných trpasličích dolech, a pak pro nedostatek jídla vyhledal pomoc Lossothů, sněžných lidí, kteří obývali pobřeží zátoky Forochel. Ti mu neochotně pomohli a postavili obydlí.
Když se Círdan v Lindonu doslechl, že král uprchl na sever, poslal pro něj loď, která ho brzy ve Forochelu nalezla. Lossothové ale krále varovali, aby neodplouval na lodi, protože zima je tuhá a Černokněžný král má velkou moc. Radili mu ať počká, než bude obleva a pak teprv odpluje. Arvedui ale radu nepřijal. Poděkoval náčelníku Lossothů a dal mu prsten Isildurova rodu se slovy: "Toto je věc, jejíž cenu nemůžeš vyčíslit, jen pro samu její starobylost. Nemá žádnou moc, jen úctu, ve které ji chovají ti, kdo milují můj rod. Nepomůže ti, ale budeš-li kdy v nouzi, mí příbuzní ji vykoupí velkým množstvým všeho, po čem zatoužíš." Tak se zachránil prsten Isildurova rodu. Král pak nastoupil na loď a vyplul. Dříve než se loď dostala na otevřené moře, zvedl se ledový vítr, zahnal ji zpátky a navršil led kolem ní. V noci byly rozdrceny boky lodi a ta se potopila. Tak zahynul Arvedui a s ním se ztratily i palantíry. To byl také konec království Arthedainu, protože Dúnadanů zůstalo jen málo. Králův syn Aranarth přijal titul náčelníka Dúnadanů a po něm patnáct dalších až po Aragorna II., který se stal vládcem Obnoveného království jakožto král Elessar.