Velká ledová zátoka na severu Středozemě severně od Eriadoru, kterou ze severu uzavíral stejnojmenný mys. Byla to součást Forodwaithu, Severní spouště, oblast, ve které se držela i ve Třetím věku trvalá zima jako pozůstatek chladu Morgothovy říše. Forochel byl obýván národem Lossothů, takzvaných Sněžných lidí, kteří si stavěli domy ze sněhu a většinou sídlili daleko na severu na mysu Forochel, ale často tábořili i na jižním břehu zátoky.
Tam se také setkali s Arveduim, posledním králem Arthedainu, který uprchl při dobytí Fornostu, a poskytli mu pomoc v nouzi. Když pro něj však přijela loď z Lindonu, nedal na jejich rady, že je to nebezpečné, a nastoupil na loď. Ta se záhy potopila s králem i se dvěma palantíry (z Annúminasu a Amon Sûlu). Ještě před tím, než Arvedui nastoupil na loď, daroval náčelníkovi Lossothů Barahirův prsten, který se v jeho rodě dědil už od Prvního věku. Řekl mu, že prsten sice nemá žádnou moc, ale velikou cenu, a že jej od Lossothů Dúnadani kdykoliv vykoupí zpátky, což se také později stalo, a tak se Barahirův prsten zachránil pro další členy rodu.