Aeglos, nazývané též Sněžný hrot nebo Rampouch, bylo výjimečné kopí, které vlastnil a používal Ereinion Gil-galad, poslední Velekrál Noldor ve Středozemi.

Byla to mocná zbraň obdařená (naneštěstí) nespecifikovanou elfí mocí. Její přesný popis se nám do dnešních dnů nedochoval. Stejně tak nevíme, kdo byl jejím tvůrcem a kdy byla vyrobena. O jejím významu ale nelze pochybovat, neboť se říkávalo, že skvělému válečníkovi Gil-galadovi vyzbrojenému tímto výjimečným kopím neobstál na bitevním poli nikdo.

Nemůžeme říci, jestli před pádem Gondolinu a smrti Turgona (pátého Velekrále Noldor ve Středozemi) Gil-galad, který se stal dalším a nakonec i posledním Velekrálem Noldor ve Středozemi, Aeglos již vlastnil. Je možné, že jej až v tu chvíli „dostal“ spolu s nástupnictvím a titulem Velekrále. Tvrdit jedno či druhé by byla bez patřičných důkazů čistá spekulace. Spokojme se tedy s tím, že Gil-galad Aeglos vlastnil jako Velekrál Noldor. Gil-Galad na rozdíl od mnoha Noldor, kteří se po ukončení války vrátili spolu s vojskem Valar ze Středozemě na Západ, zůstal s větší částí svého lidu i nadále ve Středozemi. Zde založil nové království elfů nazvané Lindon. Centrem byl Mithlond - Šedé přístavy, jejichž správcem se stal Círdan, jeden z vůdců Sindar a jedna z nejmoudřejších osob ve Středozemi. Gil-galadova moc postupně rostla a již během první války elfů se Sauronem byl uznáván jako výjimečný vůdce a bojovník. V té době se většina Noldor přesunula do Gil-galadovy říše a její vliv dosahoval až za Mlžné hory. Později, po zkáze Númenoru, pomohl Gil-galad knížeti Elendilovi a jeho lidem, kteří přežili, vybudovat ve Středozemi novou říši - Arnor. Právě spolu pak vytvořili ve druhé válce o Prsteny Poslední spojenectví elfů a lidí. Podařilo se jim nakonec zatlačit Saurona až do jeho země Mordoru, kde jej v jeho pevnosti oblehli. Sauron byl nakonec poražen, ale v této válce zemřel jak Gil-galad, tak i Elendil.

Co se pak stalo s Gil-galadovým kopím není známo. Jedna skupina „badatelů“ tvrdí, že Aeglos byl uložen do země spolu se svým majitelem Gil-galadem. Opírají se o skutečnost, že Gil-galad neměl žádného potomka a že tedy nebylo komu Aeglos dále předat. Druzí ale tvrdí, že se kopí dostalo k rukám Círdana, který ho jako památku na posledního Velekrále Noldor dlouho přechovával ve svém sídle v Šedých přístavech, a že když pak vystavěl poslední loď, která kdy oplula do Amanu, vzal ho s sebou.

Přiznejme si, že právě druhá teorie o osudech Aeglosu (poté, co o něj Gil-galad ve chvíli smrti přišel) je pro všechny příznivce a obdivovatele tohoto krále daleko přijatelnější. Bylo-li tomu opravdu tak a opustilo-li jeho kopí Středozem, existuje stále ještě možnost, že na konci dnů Ardy, po Poslední bitvě až stanou Valar, Maiar, elfové i lidé před Eruem a bude zpívána Druhá Hudba, bude moci Gil-galad, poslední Velekrál Noldor ve Středozemi, sevřít Aeglos opět ve svých rukou.

Která z těchto dvou teorií je správná, není možné říci. Pro obě naneštěstí chybí dostatek důkazů. Jisté je jen to, že Gil-galadovo kopí Aeglos už nikdo nikdy nepoužíval. Vymizelo tedy postupně jak z hrdinských příběhů, tak i z povědomí lidí.