(králové Rhovanionu)

Marhari

Vidugavia

Vidumavi

(páni Éothéodu)

Valacar

(králové Gondoru)

Eorl

(králové Rohanu)

Král Rhovanionu byl titul, který pro sebe zavedl Vidugavia, nejmocnější z knížat Seveřanů, ve 13. století Třetího věku. Přestože byl nejmocnější z vládců Seveřanů, pravděpodobně nikdy zcela nesjednotil jejich kmeny a jeho království rozhodně neobsahovalo celý Rhovanion; rozkládalo se mezi Zeleným hvozdem a řekou Celduinou.

Král Rhovanionu se stal významným spojencem Gondoru a spolupracoval zejména s gondorským regentem Minalcarem - pozdějším králem Rómendacilem II. – a společně roku 1248 porazili armádu Východňanů, kteří byli hrozbou jak pro Gondor, tak pro Seveřany. Možná právě podpora Gondoru zajistila Vidugaviovi dostatečný vliv mezi Seveřany, aby si mohl nárokovat královský titul. To bylo ještě zdůrazněno, když se Minalcarův syn Valacar oženil s Vidugaviovou dcerou Vidumavi a jejich syn, pozdější král Gondoru Eldacar, narozený roku 1255, tak byl vnukem krále Rhovanionu.

Vidugavia měl kromě dcery Vidumavi další potomky, zřejmě syny, ačkoli je neznáme jménem. V následujících staletích relativního míru a stabilní moci Gondoru pravděpodobně království Rhovanion nadále existovalo jako spojenec Gondoru a královský titul se předával v rodu potomků Vidugavii.

Ještě v roce 1437, když král Eldacar musel uprchnout z Gondoru kvůli příbuzenskému sváru, uchýlil se právě do Rhovanionu ke svým příbuzným (vzhledem ke kratší délce života Seveřanů oproti dúnadanům z Anárionova rodu se tehdy už ve Rhovanionu muselo vystřídat několik generací od dob Vidugavii). A přestože o králích Rhovanionu se v této souvislosti přímo nemluví, jeho příbuzní a spojenci ve Rhovanionu byli natolik mocní, že o deset let později, roku 1447, se s podporou velké armády Seveřanů slavně vrátil do Gondoru a získal zpět svou vládu.

Jak dlouho ještě mohlo rhovanionské království trvat, není zcela jasné, protože o historii Rhovanionu jsou jen velmi neurčité zprávy. Pravděpodobné ale je, že velkou ranou pro něj byl Velký mor roku 1636, který Rhovanion těžce zasáhl a více než polovina lidí zahynula. A konec veškeré samostatnosti Seveřanů znamenala invaze Vozatajů, která začala roku 1851. V roce 1856 se vojsko Rhovanionu, které vedl Vidugaviův potomek Marhari, společně s Gondorskou armádou střetlo s Vozataji v bitvě na Pláních, která skončila katastrofální porážkou. Vozatajové pak území někdejšího Rhovanionského království ovládli, část obyvatelstva zotročili, část jich hledala útočiště na jihu v Gondoru či na severu v Dolu a část shromáždil Marhariho syn Marhwini a odvedl je do údolí Anduiny, kde dal základ Éothéodu. O mnoho dalších generací později se nakonec potomci králů Rhovanionu opět dočkali královského titulu, když se Eorl Mladý stal králem Rohanu.