Jezerní lidé nebo lidé od Dlouhého jezera bylo označení pro obyvatele Esgarothu, Jezerního města na Dlouhém jezeře, jižně od Ereboru, a zřejmě i jeho okolí.

Jezerní lidé patřili mezi Seveřany a jejich předkové byli příbuzní Edain. Pravděpodobně sídlili v této části světa už od Prvního věku, ale o jejich historii nic konkrétního nevíme. Vzhledem k výhodné poloze Dlouhého jezera jako křižovatky vodních i suchozemských cest se pravděpodobně Jezerní lidé už odedávna zabývali obchodem. Jejich tradicí byla vláda ve formě městského státu, vedeného voleným starostou.

Ve 13. století Třetího věku mohli přijmout svrchovanost krále Rhovanionu Vidugavii, o kterém se píše, že jeho říše ležela mezi Temným hvozdem a [Bystrou řekou. V pozdějších staletích ale byly tyto jižnější země ovládnuty Východňany, a tak se centrem osídlení Seveřanů na východ od Temného hvozdu stalo právě okolí Dlouhého jezera s městem Esgaroth a severněji ležící Dol.

Jezerní lidé ve třetím tisíciletí Třetího věku obchodovali s trpaslíky z Ereboru, lidmi z Dolu, lesními elfy z Temného hvozdu a se zeměmi dál na jihovýchod podél Bystré řeky (jako byl Dorwinion). Jejich prosperitu značně omezil roku 2770 přílet draka Šmaka, který zničil království pod Horou iměsto Dol, Jezerní lidé ale tehdy přímo zasaženi nebyli. Esgaroth tehdy přijal mnoho uprchlíků z Dolu, mezi nimi i potomky jeho pána Giriona.

Na podzim roku 2941 Jezerní lidé vřele přijali Thorinovu družinu s nadějí, že se splní staré proroctví a vrátí se Král pod Horou. To se nakonec stalo, předtím ale Šmak zničil celé jezerní město, než byl zabit Bardem, potomkem Giriona. Jezerní lidé zůstali bez přístřeší, ale i díky pomoci lesních elfů byli zabezpečeni před nadcházející zimou. Poté Jezerní lidé postavili vojsko a spolu s lesními elfy pochodovali k Osamělé hoře, kde se zúčastníli bitvy pěti armád.

Po bitvě se část Jezerních lidí rozhodla přestěhovat do obnoveného města Dolu, kterému vládl král Bard. Ale i Esgaroth byl obnoven a dočkal se opět někdejšího rozkvětu.