Město ve Rhovanionu, postavené na pilotech zaražených do dna Dlouhého jezera. S břehem ho spojoval most, který mohl být v případě ohrožení odstraněn. Obyvatelé města zbohatli díky obchodu po řece Celduině, jednak s kraji daleko na jihovýchod po proudu řeky ve Rhûnu, například s Dorwinionem, ale také proti proudu s Dolem a Ereborem i s lesními elfy z Temného hvozdu. V Esgarothu nebyl žádný král, vládl tam volený starosta.
V roce 2770 přiletěl ze severu drak Šmak, který vyplenil Dol a Erebor, ale Esgaroth zůstal ušetřen a přijal mnoho lidí uprchlých z Dolu, přestože jeho obyvatelé museli pak žít ve strachu z útoku draka.
To se vyplnilo roku 2941, kdy přišla do Esgarothu družina Thorina Pavézy, dědice Ereboru, který přišel obnovit své království. Pokračovali na sever k Osamělé hoře, kde vyprovokovali draka krádeží jednoho zlatého poháru. Drak si pak letěl vybít zlost k Esgarothu, kde způsobil požár a celé město pak lehlo popelem do vod jezera. Ale byl to také konec Šmaka, protože byl zasažen Bardem Lučištníkem, dědicem Dolu, do svého zranitelného místa a zřítil se na trosky města.
Z původního Esgarothu nezůstalo nic kromě kůlů, vyčnívajících z vody, ale město pak bylo obnoveno o něco dále. Přestože někteří lidé chtěli Barda prohlásit králem Esgarothu, nakonec byl zachován úřed starosty a Bard odešel na sever obnovit Dol.