Enedwaith byl oblastí ležící mezi Arnorem a Gondorem. Název znamená "Střední lid". Hranice tvořil dolní tok Gwathló až po Tharbad a bažiny Nîn-in-Eilph, dále řeka Glanduina, jižní část Mlžných hor, řeka Angren a pobřeží moře až po Lond Daer. Nikdy se zde trvale neusazovali lidé númenorského původu a země nepatřila ani Severnímu, ani Jižnímu království, ačkoliv vdobě své největší slávy ho ke svému území počítal Gondor. Jak Enedwaith, tak sousední Minhiriath byl ve Druhém věku celý zalesněn a obydlen početným lesním národem. V sedmém století připluli Númenorejci, později založili přístav Vinyalondë a začali s těžbou dřeva pro stavbu lodí. To se lesním lidem nelíbilo a začali je napadat. Později přitáhl do Eriadoru Sauron a domorodci se s ním spojili za účelem vyhnání Númenorejců. To se jim však nepodařilo, protože ve válce byl Temný pán u Tharbadu poražen. Domorodci uprchli do odlehlých končin: zčásti na poloostrov Eryn Vorn v Minhiriathu a zbytek na Vrchovinu ve východní části Enedwaithu. Z nich se stali pozdější Vrchovci. Númenorejci pokračovali v kácení stromů a ke konci Druhého věku byla z Enedwaithu a Minhiriathu pustina, z rozlehlých lesů zůstaly jen malé zbytky jako Starý hvozd na severu a Fangorn na východě.
Od založení Říší ve vyhnanství vedla Enedwaithem Severojižní cesta mezi Arnorem a Gondorem z Tharbadu k Brodům přes Želíz. Ta se však časem postupně rozpadala, zatímco v oblasti získávali velký vliv Vrchovci, kteří později mnohokrát útočili na Rohan a ve Válce o Prsten se spojili se Sarumanem. Cesta byla obnovena až za krále Elessara ve Čtvrtém věku, kdy i Vrchovci uznali království a zavázali se nenapadat jeho přátele.