|
U ohně sedím, přemítám,
o všem, co jsem kdy uviděl,
o lučním kvítí, motýlech,
letních dnů, kterými jsem šel.
O žlutém listí, babím létě v tolika přešlých podzimech o mlze, o stříbrném slunci svištění větru ve vlasech. U ohně sedím, přemítám, jaký to bude asi svět až budu muset zimu zřít a jaro, to už nevidět Vždyť všechno co jsem neviděl, je víc nežli to viděné! A každé jaro v každém háji je vždycky jinak zelené. U ohně sedím, přemítám o lidech z dávno přešlých let a o lidech, jež nepoznám a jaký bude jejich svět. Však zatím, co tak přemítám, o časech dávno minulých, z daleka krokům naslouchám, až poutník stane u dveří. |
I sit beside the fire and think
of all that I have seen
of meadow-flowers and butterflies
in summers that have been;
Of yellow leaves and gossamer in autumns that there were, with morning mist and silver sun and wind upon my hair. I sit beside the fire and think of how the world will be when winter comes without a spring that I shall ever see. For still there are so many things that I have never seen: in every wood in every spring there is a different green. I sit beside the fire and think of people long ago and people who will see a world that I shall never know. But all the while I sit and think of times there were before, I listen for returning feet and voices at the door. |