Příhody Toma Bombadila

"Starý brach Tom Bombadil, to byl chlapík dobrý, boty míval žluťoučké, kabát jasně modrý kalhoty měl kožené, pás zelený jak louku, bíle pero labutí nosil na klobouku. ..."

"Vadl již starý rok. Vítr zval na západ. Na lesní pěšině Tom přišel na nápad, jak strávit hezký den: "Bukové listí padá, nač čekat do zítřka s tím, co si srdce žádá. ..."

"Byl jeden dobrý námořník, posel a poutník byl, ze vzácných dřev si na cestu gondolu postavil, ..."

"Princeznička Já, něžná, líbezná (elfů sbor to o ní zpívá), perly ve vlasech. Něžně jako dech ..."

"Pod šedým kopcem znám starou hospodu, rád tam chodívám z mnoha důvodů, vaří tam pivo jak křen. ..."

"Mužíček na Měsíci měl stříbrobílou kštici, kol sebe stříbrný jas, křišťály a opály na koruně plály, perly mu zdobily pás. ..."

"Mnoho let si v osamění hověl obr na kameni, mumlal, brumlal, cumlal starou kost. ..."

"Pod horami Vichrnými na balvanu před jeskyní plakal obr ze všech sil, že ho každý opustil. ..."

"Nad krajem Mňoukalů se stíny kloní, mokrá a černé, černější než tuš, zvolna a tiše jejich zvonce zvoní. Ať je to hobit, trpaslík či muž, ..."

"Nos mám jako had, velký jsem jak hrad. V tlamě dlouhé rohy mám, ..."

"Pohleďte: to je Želvozem, toť ostrov, tady přistanem, třebas je pustý zcela. ..."

"Micina usíná, zdá se, že šla spát. O myších a o smetaně může se jí zdát. ..."

"Šly dny a noci; on byl sám a nikdo nebyl s ním. Seděl jak z žuly vytesán a neměl žádný stín. ..."

"Než slunce s lunou zestárly, když býval mladý svět, začali o pokladech bohové písně pět, pod trávou zelenou pak stříbro ukrývali a zlato do bystřin a do hor mezi skály. ..."

"Já po břehu jsem šel a mušli uviděl, jak kdyby hvězdný svit po vlhkém písku hrál. ..."

"Než začal kohout vítat úsvit, co krajem šel, dřív než začalo svítat, vyhlédla Fíriel. ..."