Písmo
Tengwar v češtině
Způsob zapisování češtiny pomocí tengwar samozřejmě není nikde kanonicky uveden. Dá se ale do jisté míry vycházet ze zásad používání tengwar pro různé jazyky, jak je Tolkien popisuje v dodatku E k Pánu prstenů. Mohou tedy existovat různé způsoby, jak přidělit čekým hláskám jednotlivé znaky. Snažil jsem se dát dohromady způsob co nejpřijatelnější pro češtinu a zároveň co nejlogičtější.
V prvé řadě je třeba si uvědomit, že tengwar je foneticky založené písmo a to by mělo platit i pro češtinu. Český pravopis tak úplně fonetický není (i když víc než třeba anglický nebo francouzský), a proto ani zápis češtiny pomocí tengwar se nedá úplně mechanicky převést z latinky. Podrobněji na určité záludnosti upozorním u jednotlivých písmen.
Pro využití jednotlivých sad vycházím z toho, co Tolkien píše o západštině: V jazycích jako západština, které hodně používaly souhlásky jako naše č, dž, š, se pro ně obvykle používala III. sada, a v takovém případě se IV. sada používala pro normální hlásky k-ové (calmatéma). Protože taková charakteristika platí i pro češtinu, držel jsem se tedy tohoto schématu (takže t, p, č, k namísto t, p, k, kw jako v klasickém módu).
| tyellë | I. tincotéma |
II. parmatéma |
III. calmatéma |
IV. quessetéma |
||||
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1. | tinco | parma | calma | quesse | ||||
 |
t |
 |
p |
 |
č |
 |
k | |
| 2. | ando | umbar | anga | ungwe | ||||
 |
d |
 |
b |
 |
dž |
 |
g | |
| 3. | súle | formen | aha | hwesta | ||||
 |
ť |
 |
f |
 |
š |
 |
ch | |
| 4. | anto | ampa | anca | unque | ||||
 |
ď |
 |
v |
 |
ž |
 |
h | |
| 5. | númen | malta | noldo | nwalme | ||||
 |
n |
 |
m |
 |
ň |
 |
mň | |
| 6. | óre | vala | anna | wilya | ||||
 |
ř |
 |
w |
 |
j |
 |
- | |
Písmena v 1. a 2. tyellë (t, p, č, k a d, b, dž, g) se drží logického rozvržení a nepotřebují snad další vysvětlení. Dž sice není v češtině moc časté, ale může se hodit například pro zápis slova 
- džbán.
3. a 4. tyellë: a se v Quenye používají pro hlásky th a dh. Ty se ale v češtině nevyskytují, a tak se nabízí použití pro české souhlásky ť a ď, které jsou poměrně podobné a do těchto pozic celkem logicky zapadají. Například: 
- síť 
- ticho, 
- díra, 
- děkan. Jak vidíte, patří písmena a i tam, kde se v češtině píše t a d, ale vyslovuje ť a ď.
5. tyellë: Nosovky , a znamenají n, m a ň analogicky k jednotlivým sadám. patří všude tam, kde se ň vyslovuje, i pokud se tam nepíše: 
- kůň, 
- nic, – někdo. Znak by podle stejného systému měl značit zadopatrové n, které se vyskytuje například ve slově banka. Takové rozlišení ale podle mě není nijak nutné a banka můžeme docela dobře zapsat i s pomocí . Dal bych proto přednost účelnosti před systematičností (podobně jako například v klasickém módu u písmen v 2. tyellë). Pro jednodušší psaní češtiny je podle mého názoru výhodné využít písmeno pro velmi častou nosovkovou kombinaci mň, která se foneticky vyskytuje například ve slovech mně, město nebo mnich, Zapsáno v tengwar tedy: , 
, – jak vidíte, ušetří se tím dost místa oproti zápisu , , .
6. tyellë: se v klasickém módu používá pro neznělé r například na koncích slov. V čestině se podobně dá využít pro neznělé ř, které se vyskytuje na koncích slov nebo po neznělých souhláskách. Takže například - páteř, – křemen.
| rómen | arda | lambe | alda | ||||
|
|
r |
 |
ř |
 |
l |
 |
ľ |
| silme | silme nuquerna |
esse | esse nuquerna |
||||
|
|
s |
|
s |
 |
z |
 |
z |
| hyarmen | hwesta sindarinwa |
yanta | úre | ||||
 |
h |
 |
q |
 |
- |
 |
-u |
a se používají pro r a l, takře a by přirozeně měly odpovídat nějakým příbuzným hláskám: pro se nabízí ř (tentokrát znělé) a můžeme rezervovat pro ľ, což sice není přímo české písmeno, ale může se nám hodit například pro zápis některých slovenských jmen. Takže: - řepa, 
- obří, - Řehoř, 
- Ľubomír. a znamenají s a z, jejich obrázené varianty a jsou určené pro případ, kdy je třeba nad písmeno umístit nějakou tehtu. Například: - kos, - kosa, - rázný, - razit.Pro h sice už máme píspeno
, ale je všeobecně užívaný a poměrně nezaměnitelný znak pro h v různých módech tengwar, takže by byla škoda ho nevyužívat. Jeho drobná nevýhoda je, že se nad něj hůř umísťují tehtar, ale je možné k tomu přistupovat podobně jako u a ; tedy s tehtar používat , ale jinak dát přednost . Takže: - hora, - práh, - hrad. Ale vcelku je asi jedno, který znak pro h se využije.Písmeno q by se sice dalo foneticky zapsat jako kv, tedy
, ale pokud ho chceme zapisovat jedním znakem (a například tím odlišit přejatá slova, ve kterých se q píše), nabízí se znak , který ostatně vznikl za podobným účelem (zapisování sindarského hw, které se v Quenye nevyskytovalo).Znak
je možné v češtině využít stejným způsobem, jako v klasickém módu - to znamená pro zapisování dvojhlásek končících na u. V tomto případě se tedy obrací obvyklé pořadí písmene a tehty (tehta se čte před značícím u). Například: - louka, - vodou, - autor. V případě, že dvě samohlásky stojí zvlášť a netvoří dvojhlásku, tak se samozřejmě místo použije obvyklý zápis s krátkým nosičem pro druhou samohlásku: - poukázka, - zaučovat.
| ómatehtar | další tehtar | ||||
|---|---|---|---|---|---|
|
|
a |
|
á |
 |
(j) |
|
|
e |
|
é |
 |
zdvojení písmene |
|
|
i, y |
|
í, ý |
|
-s |
|
|
o |
|
ó | ||
|
|
u |
|
ú, ů | ||
Dlouhé samohlásky se píší zdvojenými tehtar (v případě a se
V klasickém módu tehta
dovnitř), znamená změkčení, přepisované pomocí y. V češtině nastává podobný případ tam, kde po souhlásce následuje j (i pokud se nepíše). Takže například: - věřit, - běžný, - pěna, - napjatý.Zdvojení souhlásky se zapisuje pomocí tehty
- nejjasnější, - oddaný, - vyšší.Háček připojený dolů k písmeni znamená, že po daném písmeni následuje s. Podoba háčku se liší v závislosti na konkrétním písmenu:
- c (ts), 
- ps, 
- x. Důležitý je způsob psaní c, které není nikde jinde přímo v tabulce uvedeno. sice přesně znamená ts, ale to je zvukově s naším c téměř totožné (zkuste si ts vyslovit rychleji). A proč nemá c vyhrazen nějaký vlastní znak? Protože podle vší logiky tengwar je právě tento zápis přirozený a není tedy zvláštní důvod zavádět pro něj ještě jiný znak - navíc takhle to není nijak složité. |
krátký nosič |
 |
dlouhý nosič |
- anděl, - odvaha, - urozený, .Dlouhý nosič se používá pro dlouhé samohlásky. Například:
- úspěch. Stejně tak je ale možné použít krátký nosič a délku samohlásky vyznačit zdvojenou tehtou: - úspěch.zdroje:
Amanye Tenceli
Tengwar (gorvin.mysteria.cz)
České tengwar (tengwar.szm.sk)
Příklad textu
| |
Tři prsteny pro krále elfů pod nebem, |
| |
Sedm vládcům trpaslíků v síních z kamene, |
| |
Devět mužům: každý je k smrti odsouzen, |
 |
Jeden pro Temného pána, jenž dlí na trůně |
| |
v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem. |
| |
Jeden prsten vládne všem, Jeden jim všem káže, |
| |
Jeden všechny přivede, do temnoty sváže |
| |
v zemi Mordor, kde se snoubí šero se šerem. |
Zveřejněno: 4. září 2008
zpět