Maglor

Magor byl druhým synem Fëanora a Nerdanel. Zdědil víc z mírného ducha své matky než kterýkoli z jeho bratrů. Byl známý jako básník a pěvec, složil baladu o pádu Noldor (Noldolantë). Spolu se svými bratry ale v Tirionu složil Fëanorovu přísahu a sdílel všechny neštěstí, která z ní vyplynula.
Magor následoval svého otce do vyhnanství a byl svědkem jeho smrti v rukou balrogů. Když byl potom jeho starší bratr Maedhros zajat Morgothem, nějaký čas to byl on sám, kdo vedl Fëanorův lid. Později se usídlil spolu se svými bratry ve Východním Beleriandu, jeho území se rozkládalo mezi Malým Gelionem a Větším Gelionem – dvěma řekami, jejichž soutokem vznikal Gelion. Tato oblast, které se začalo říkat Magorova brána, byla jedním z mála míst, kde nebyla severní hranice Beleriandu kryta žádným horským pásmem. Proto se jednalo o zranitelné a strategicky důležité místo (právě tudy proniklo do Beleriandu východní vojsko skřetů při první bitvě Beleriandských válek).
Magor střežil svou bránu po čtyři a půl století, ale nakonec byl přemožen v Dagor Bragollach. Drak Glaurung vpadnul do Magorovy země a zničil ji, takže Magor a jeho lid byli nuceni hledat útočiště v Maedhrosově pevnosti Himring na západě.
O šestnáct let později pochodoval Maglor s Maedhrosem do bitvy, která měla být pomstou elfů Morgothovi, ale stala se katastrofou kvůli zradě Východňana Uldora. Magor osobně Uldora zabil, ale bitva byla ztracena a od té doby se na ni vzpomínalo jako na bitvu Nespočetných slz. Tehdy padnul i Himring a Fëanorovi synové se museli uchýlit na jih a dlouho se toulali divočinou, než vybudovali nové útočiště na Amon Erebu.
Jeden ze tří silmarilů, který Beren a Lúthien získali z Morgothovy koruny, se později dostal do vlastnictví Diora, jejich syna a nového krále Doriathu. Když se to Fëanorovi synové dozvěděli, požadovali jeho vydání. Dior jejich žádosti nevyslyšel, a tak se odhodlali k útoku- výsledkem bylo druhé zabíjení rodných, ve kterém padnul Celegorm, Caranthir a Curufin a silmaril se přesto nepodařilo získat. Později vyšlo najevo, že silmaril je v držení Elwing v Ústí Sirionu. Fëanorovi synové si nepřáli další krveprolití a dlouho nic nepodnikli. Jejich přísaha je ale nenechala v klidu a nakonec byli nuceni znovu se pokusit silmaril získat. To bylo třetí zabíjení rodných. magor s Maedhrosem, poslední přeživší z Fëanorových synů, tehdy zajali Elronda a Elrose, ale oblíbili si je a zacházeli s nimi mírně.
Po válce hněvu bratři ukradli zbývající dva silmarily (které Valar Morgothovi odebrali), i když se nejdřív Maglor snažil Maedhrose od tohoto záměru odradit. Ale kvůli zlým činům, které mezitím spáchali, ztratili na klenoty nárok a ty je nesnesitelně pálily do rukou. Maedhros se tehdy v zoufalství vrhnul do ohnivé propasti, zatímco Maglor - poslední z Fëanorových synů, který přežil – hodil svůj silmaril do moře.
Podle pověstí od té doby putuje po pobřežích světa a zpívá písně o ztrátě klenotu, svém zoufalství a lítosti.