|
| Zlatý les |
Amroth zahynul roku 1981 z lásky k elfce Nimrodel (elfka), které slíbil, že s ní odejde do země míru - do Valinoru za mořem. Ale cestou na jih do Edhellondu se navzájem ztratili a když Amroth došel do přístavu, chtěl na ni čekat a snažil se zdržet odplutí lodi, která se chystala na cestu na Západ. Když ale přišla podzimní bouře, zakotvená loď, na níž Amroth spal, přetrhla lano a vyplula na moře. Když se probudil, byli už daleko od pobřeží. Protože se však Amroth nedokázal smířit s tím, že by byl od své Nimrodel odloučen, vrhnul se do moře, aby doplaval zpátky k břehu. Víckrát ho už nikdo ze Středozemě neviděl.
Od té doby vládli Lothlórienu Galadriel a Celeborn, ale už nepřijali titul krále a královny, byli strážci, kteří jej provedli nedotčený Válkou o Prsten. Díky mallornům se Lothlórienu říkalo také Zlatý les, protože jejich listy na podzim neopadávaly, ale jen zlátly, a když brzy na jaře opadaly, tak už stromy zlatými květy:
Měl stříbřitou a hladkou kůru a větve mířily obloukem nahoru jako u buku, nikdy však neměl víc než jeden kmen. Llisty se podobaly bukovým, ale byly větší, na líci bledězelené a na rubu stříbřité a na slunci se blyštěly; na podzim neopadávaly, ale měnily se v bledé zlato. Na jaře strom nesl zlaté květy v chumáčích jako třešeň a kvetl až do léta; sotva se rozpukly květy, listí opadalo, takže během jara a léta měl háj malinornů zlatý koberec a zlatou střechu, avšak sloupoví bylo stříbrošedé. Jeho plodem byl oříšek se stříbrnou skořápkou; šestý král Númenoru Tar-Aldarion jich několik daroval Lindonskému králi Gil-galadovi. V té zemi se neuchytily, ale Gil-galad nějaké dal své příbuzné Galadriel a ony pod její mocí rostly a vzkvétaly ve střežené zemi Lothlórienu u řeky Anduiny, dokud Vzněšení elfové nakonec neopustili Středozem; nedosahovaly však výšky ani objemu velkých hájů na Númenoru.