Legolas Zelený lísteček

Legolas byl synem Thranduila, krále elfské říše v severním Temném hvozdu. S Thranduilem se setkali trpaslíci z Thorinovy výpravy a Bilbo Pytlík na své cestě k Ereboru a byli načas uvězněni v jeho sídle.
Ačkoli většina obyvatel té říše byli lesní elfové (Nandor), Legolas sám k nim nepatřil. Jeho otec sem s částí lidu přišel z Lindonu a patřili původem k Sindar, tedy Šedým elfům, kteří se po zkáze Beleriandu přestěhovali na východ, usídlili se mezi prostými lesními elfy a z velké části přejali jejich způsob života.
Legolas byl roku 3018 svým otcem vyslán do Imladris, aby se poradil s Elrondem o hrozícím nebezpečí z Mordoru a informoval ho o úniku Gluma z elfského zajetí, kam ho předtím byl dopravil Aragorn. Legolas byl vybrán jako zástupce elfů ve Společenstvu prstenu.
Bl vynikajícím lučištníkem, což uplatnil při mnoha střetnutích. Při pokusu o překonání Průsmyku Caradhrasu zase Legolas využil svou elfskou schopnost lehké chůze a vydal se na průzkum přes zdánlivě neproniknutelnou sněhovou závěj, aby mohl ostatním sdělit, že o pár metrů dál končí.
V podhůří Mlžných hor v Cesmínii pomohl odrazit útok Sauronových vlků. V Morii Legolas svými šípy odrážel útok skřetů a na Můstku rozpoznal Durinovu zhoubu jako starodávného balroga. Když družina dorazila do Lothlórienu, Legolas posloužil jako její mluvčí pro Galadhrim, které považoval za své příbuzné.
Zpočátku bylo ve Společenstvu napětí mezi Legolasem a trpaslíkem Gimlim, které pramenilo z dávné hořkosti mezi dvěma rasami od zničení Doriathu v Prvním věku a bylo posílené incidentem, kdy král Thranduil uvěznil Gimliho otce Glóina. Z Legolase a Gimliho se ale stali dobří přátelé poté, co Gimli vyjádřil svůj obdiv k Paní Galadriel.
Při odchodu z Lothlórienu dostal Legolas nový dlouhý luk a lórienský plášť. Během cesty po Velké řece sestřelil Legolas svým novým lukem jednu okřídlenou stvůru. Po zabití Boromira a unesení Pipina a Smíška skřety se Legolas vydal spolu s Aragornem a Gimlim po stopách skřetího oddílu s nadějí na osvobození hobitů. Hobity nakonec nenašli, ale místo toho se na kraji Fangornu setkali se zmrtvýchvstalým čarodějem Gandalfem. Později trojice společníků dorazila do Edorasu a zůčastnila se bitvy o Hlásku. Tam se mezi Gimlim a Legolasem rozvinula soutěž o to, kdo zabije více skřetů. Legolas prohrál s počtem čtyřicet jedna proti Gimliho čtyřiceti dvěma. V Železném pase se Legolas opět nakrátko shledal s Pipinem a Smíškem, ale brzy se přidal k Šedé družině, která se pod vedením Aragorna vydala Stezkami Mrtvých do Gondoru. Zúčastnil se bitvy o Pelargir proti umbarským korzárům a následně na korzárské lodi připlul do Bitvy na Pelennorských polích. Poté opět jako zástupce elfů pochodoval s armádou Pánů Západu k Černé bráně Mordoru, kde se zúčastnil bitvy u Morannonu a byl svědkem Sauronovy porážky a pádu Barad-dûr.
Po skončení války zůstal Legolas nějaký čas se svými společníky v Minas Tirith, kde se zúčastnil korunovace krále Elessara a jeho svatby s Arwen Undómiel. Později s Gimlim splnili vzájemnou dohodu: Gimli ukázal Legolasovi Třpytivé jeskyně a Legolas ho zase provedl po Fangornském lese. Po nějakém čase přišel Legolas s částí svého lidu ze severu do Ithilienu, kde vytvořili elfskou kolonii a přičinili se o obnovení krásy této země. Po smrti krále Elessara roku 120 Č. v. Legolas postavil šedou loď a odplul na ní ze Středozemě do Valinoru. S ním jel i trpaslík Gimli.