Encyklopedie


Královští

King's Men


Královští je označení pro (větší) část Númenorejců v pozdním Druhém věku, zatímco druhá a menší část se nazývala Věrní. Název vychází ze skutečnosti, že tato frakce měla podporu většiny pozdějších králů Númenoru.

Obyvatelstvo Númenoru se rozdělilo na tyto dvě části za vlády krále Tar-Ancalimona, který začal potlačovat oficiální užívání elfských jazyků a oficiální přátelství s Eldar. Většina oybvatelstva Númenoru jej v jeho politice následovala, a začali používat označení Královští.

Přestože Královští dlouhá léta záviděli elfům jejich nesmrtelnost a reptali proti Zápovědi Valar, nechtěli ji otevřeně porušit, a tak se namísto toho zaměřili na budování námořního impéria na východě, zejména na jihu Středozemě (severní kraje navštěvovali neradi, protože se nechtěli setkávat s elfy, kteří tam žili). Bezohledně budovali svou moc a ovládli domorodé národy těchto končin. Vytvořili mnohé kolonie a zbudovali mnoho přístavů, nejvýznamnějším a nejseverněji položeným z měst Královských ve Středozemi byl Umbar.

Při budování své říše se i Královští střetávali se Sauronovými služebníky a bojovali proti nim. Přesto se Sauronovi podařilo, pravděpodobně lstí, přesvědčit tři mocné númenorské pány, aby ve své touze po moci přijali tři z Devíti prstenů. Tak se z nich stali načas mocní vládci či černokněžníci, ale nakonec je moc prstenů podřídila Sauronově vůli a stali se z nich nazgûlové.

Númenorský král Tar-Palantír se pokusil zvrátit dlouhodobou politiku númenorských králů a obnovit přátelství s Eldar, a tak se frakce Královských načas ocitla v opozici proti králi. Získala však vlivného vůdce v osobě Palantírova mladšího bratra Gimilkhâda a později Gimilkhâdova syna Pharazôna. Po smrti krále Tar-Palantíra se vládnoucí královnou Númenoru měla stát jeho dcera Tar-Míriel, ale Pharazôn se zmocnil vlády, přinutil Míriel, aby se za něj provdala a prohlásil se za krále jako Ar-Pharazôn.

Za Ar-Pharazônovy vlády zažili Královští svou chvíli slávy, když númenorský král pokořil samotného Saurona a odvezl jej na Númenor jako zajatce. Sauron však brzy krále obelstil a z vězně se stal vážený rádce. Pak se podle králova příkladu i Královští obrátili k uctívání Melkora, budovali chrámy, ve kterých konali lidské oběti, a jejich krutost dosáhla nového vrcholu.

Konec Královských přišel s Pádem Númenoru. Většina númenorských mužů se plavila s Ar-Pharazônem při jeho útoku na Valinor, kde byli zavaleni padajícími horami, zatímco ženy a děti a ti, kteří zůstali na rodném ostrově, se i s ním potopili do hlubin.

Část Královských však přesto zůstala, a to ti, kteří se už dříve usadili v númenorských koloniích ve Středozemi. Říkalo se jim Černí Númenorejci a nejmocnější z nich byli Herumor a Fuinur. Ve válce Posleddího spojenectví bojovali na straně Saurona a mnoho jich padlo, ale i tuto válku přežili a po staletí drželi Umbar. Přestože se jejich rasa hodně promísila s Haradskými, tak ještě na konci Třetího věku žili lidé, kteří se k tomuto dědictví hrdě hlásili – jedním z nich byla Ústa Sauronova.



zpět