Encyklopedie


Isildurova tradice


Po skončení války Posledního spojenectví objel Isildur spolu s Anárionovým synem, dědicem Jižního království Meneldilem, a malou družinou věrných přátel hranice Gondoru a nakonec stanuli na vysokém kopci zvaném Eilenaer na pomezí Anórienu a Calenardhonu. Srovnali jeho zelený vrcholek a na jeho východní straně navršili mohylu, kam Isildur pohřbil ostatky svého otce Elendila. Pak řekl:

"Toto je hrobka a památník Elendila Věrného. Zde bude stát uprostřed Jižního království v péči Valar, dokud království potrvá, a toto místo bude svatyní, kterou nikdo neznesvětí. Ať nikdo neruší jeho mlčení a mír, není-li Elendilovým dědicem."

Od okraje lesa nahoru na temeno kopce udělali kamenné schodiště. Isildur stanovil, že po těch schodech nesmí stoupat nikdo kromě krále a těch, které vezme s sebou. Meneldilovi pak dal radu, že by král měl svatyni občas navštívit, zejména když ve dnech nebezpečí a tísně pocítí potřebu moudrosti; měl by tam také přivést svého dědice, povědět mu, jak byla svatyně zbudována, a zjevit mu tajnosti říše a jiné věci, jež by měl vědět. Tak vznikla Isildurova tradice, kterou znali jen členové královského rodu a jeho nejbližší rádci.

Od té doby se pahorek nazýval Amon Anwar - "Pahorek bázně", kvůli tichu, které sídlilo v lesích kolem kopce. Isildurova tradice byla udržována všemi králi. Zprvu se předávala pouze ústně, ale Rómendacil I. (za jehož dnů byl [[Gondor poprvé napaden Východňany) ji dal zapsat do zapečetěného svitku, který se měl předávat králi před korunovací, aby se Isildurova tradice neztratila kvůli náhlému úmrtí.

Když skončily dny králů a Gondoru vládli správci, udržovali tradici i oni a také sem brali své následníky, byť jinak toto místo navštěvovali jen zřídka.

Konec Isildurovy tradice nastal za dnů dvanáctého správce Ciriona. Ten sem přivedl pána Éothéodu, Eorla Mladého a právě zde mu věnoval zemi Calenardhon, budoucí Rohan, načež si vzájemně složili přísahy o spojenectví. Když však Eorl odjel na sever, aby přivedl svůj lid, Cirion nechal Elendilovu hrobku odstranit a jeho ostatky přenést na posvátná místa v Minas Tirith, protože toto místo už nebylo "uprostřed Jižního království" jako za dnů Isildura. Přesto si i nadále zachovalo svou posvátnost, prázdná mohyla tu byla na památku ponechána a Rohirové nazvali tento vrch Halifirien - Svatá hora.



zpět