Stalo se, když bylo Aragornovi čtyřicet devět let, že se vracel z nebezpečí na temných hranicích Mordoru, kde nyní opět sídlil Sauron a plodil zlo. Byl unaven a toužil navrátit se do Roklinky a odpočinout si tam chvíli, než bude putovat do dalekých zemí; cestou přišel na pomezí Lórienu a byl Paní Galadriel vpuštěn do utajené země.
Nevěděl, že je tam také Arwen Undómiel, opět na čas pobývajíc u příbuzných své matky. Málo se změnila, protože smrtelné roky procházely kolem ní, přesto byla její tvář vážnější a vzácněji bylo slyšet její smích. Aragorn však dorostl plné velikosti těla i ducha a Galadriel ho vyzvala, aby odložil putováním obnošené šatstvo, a oblékla ho stříbrně a bíle, s pláštěm v elfí šedi a s jasným drahokamem na čele. Zdál se být víc než kterýkoli člověk, podobaje se spíše knížeti elfů z Ostrovů na západě. Tak ho Arwen poprvé uviděla po jejich dlouhém odloučení; a když k ní přicházel pod stromy Caras Galadhonu, těžkými zlatým květem, její volba byla hotova a její osud určen.
Pak spolu nějaký čas bloudili mýtinami Lórienu, dokud nepřišel čas, aby Aragorn odešel. Večer o letním slunovratu šli Aragorn, Arathornův syn, a Arwen, dcera Elrondova, na krásný pahorek Cerin Amroth uprostřed země a bosi kráčeli nevadnoucí trávou, u nohou elanor a nifredil. A tam na pahorku pohlédli na východ ke Stínu a na západ k Soumraku a zaslíbili se a byli rádi.
A Arwen řekla: "Temný je Stín, a přece se mé srdce raduje, vždyť ty, Estele, budeš mezi velkými, jejichž udatnost jej zahubí."
Aragorn však odpověděl: "Žel, nedokážu to předvídat, a je mi skryto, jak se to má stát. Přesto budu doufat tvou nadějí. A Stín naprosto zavrhuji. Ani Soumrak však, paní, není pro mne; jsem smrtelný, a přimkneš-li se ke mně, Večernice, musíš se také zříci Soumraku."
Pak stála nehybná jako mladý strom, hleděla na západ a nakonec řekla: "Přimknu se k tobě, Dúnadane, a odvrátím se od Soumraku. A přece tam leží země mého lidu a trvalý domov všech mých blízkých." Draze milovala svého otce.
Nevěděl, že je tam také Arwen Undómiel, opět na čas pobývajíc u příbuzných své matky. Málo se změnila, protože smrtelné roky procházely kolem ní, přesto byla její tvář vážnější a vzácněji bylo slyšet její smích. Aragorn však dorostl plné velikosti těla i ducha a Galadriel ho vyzvala, aby odložil putováním obnošené šatstvo, a oblékla ho stříbrně a bíle, s pláštěm v elfí šedi a s jasným drahokamem na čele. Zdál se být víc než kterýkoli člověk, podobaje se spíše knížeti elfů z Ostrovů na západě. Tak ho Arwen poprvé uviděla po jejich dlouhém odloučení; a když k ní přicházel pod stromy Caras Galadhonu, těžkými zlatým květem, její volba byla hotova a její osud určen.
Pak spolu nějaký čas bloudili mýtinami Lórienu, dokud nepřišel čas, aby Aragorn odešel. Večer o letním slunovratu šli Aragorn, Arathornův syn, a Arwen, dcera Elrondova, na krásný pahorek Cerin Amroth uprostřed země a bosi kráčeli nevadnoucí trávou, u nohou elanor a nifredil. A tam na pahorku pohlédli na východ ke Stínu a na západ k Soumraku a zaslíbili se a byli rádi.
A Arwen řekla: "Temný je Stín, a přece se mé srdce raduje, vždyť ty, Estele, budeš mezi velkými, jejichž udatnost jej zahubí."
Aragorn však odpověděl: "Žel, nedokážu to předvídat, a je mi skryto, jak se to má stát. Přesto budu doufat tvou nadějí. A Stín naprosto zavrhuji. Ani Soumrak však, paní, není pro mne; jsem smrtelný, a přimkneš-li se ke mně, Večernice, musíš se také zříci Soumraku."
Pak stála nehybná jako mladý strom, hleděla na západ a nakonec řekla: "Přimknu se k tobě, Dúnadane, a odvrátím se od Soumraku. A přece tam leží země mého lidu a trvalý domov všech mých blízkých." Draze milovala svého otce.
A právě tady byla Arwen pohřbena. Viz citace:
Arwen však odešla z Domu a světlo jejích očí zhaslo a jejímu lidu se zdálo, že zchladla a zešedla jako podvečer v zimě, jenž přichází bez hvězd.
Pak dala sbohem Eldarionovi, svým dcerám a všem, které milovala; odešla z města Minas Tirith a odebrala se do země Lórien a samotna tam pobývala pod uvadajícími stromy, až přišla zima. Galadriel odešla a také Celeborn byl pryč a země mlčela.
Tam konečně, když mallornové listy padaly, jaro však dosud nepřišlo, ulehla k odpočinku na Cerin Amrothu, a tam je její zelený rov, dokud nebude svět změněn a všechny příběhy jejího života nebudou zcela zapomenuty lidmi, kteří přicházejí pak, a elanor a nifredil už nepokvetou na východ od Moře.
Pak dala sbohem Eldarionovi, svým dcerám a všem, které milovala; odešla z města Minas Tirith a odebrala se do země Lórien a samotna tam pobývala pod uvadajícími stromy, až přišla zima. Galadriel odešla a také Celeborn byl pryč a země mlčela.
Tam konečně, když mallornové listy padaly, jaro však dosud nepřišlo, ulehla k odpočinku na Cerin Amrothu, a tam je její zelený rov, dokud nebude svět změněn a všechny příběhy jejího života nebudou zcela zapomenuty lidmi, kteří přicházejí pak, a elanor a nifredil už nepokvetou na východ od Moře.