In the willow-meads of Tasarinan / Vrbovými luhy Tasarinanu

In the willow-meads of Tasarinan I walked in the Spring. Ah! the sight and the smell of the Spring in Nan-tasarion! And I said that was good. I wandered in Summer in the elm-woods of Ossiriand. Ah! the light and the music in the Summer by the Seven Rivers of Ossir! And I thought that was best. To the beeches of Neldoreth I came in the Autumn. Ah! the gold and the red and the sighing of leaves in the Autumn in Taur-na-neldor! It was more than my desire. To the pine-trees upon the highland of Dorthonion I climbed in the Winter. Ah! the wind and the whiteness and the black branches of Winter upon Orod-na-Thôn! My voice went up and sang in the sky. And now all those lands lie under the wave. And I walk in Ambaróna, in Tauremorna, in Aldalómë. In my own land, in the country of Fangorn, Where the roots are long, And the years lie thicker than the leaves In Tauremornalómë.

Vrbovými luhy Tasarinanu chodíval jsem zjara. Ach, ten pohled a ta vůně jara v Nan-tasarionu. A řekl jsem, že je to dobré. V létě jsem bloudil jilmovými lesy Ossiriandu. Ach, to světlo a ta hudba v létě u sedmi řek Ossir! A myslel jsem, že to je nejlepší. S podzimem jsem přišel k neldorethským bukům. Ach, to zlato, červeň a ty vzdechy listí v podzimním Taur-na-neldoru. Bylo to víc, než jsem si uměl přát. Do borového lesa na výšině Dorthonion vyšplhal jsem v zimě. Ach, ten vítr a ta bělost a ty černé větve zimy na Orod-na-Thônu. Můj hlas se zvedl a pěl do nebe. Nyní ty země všechny leží pod mořem. A já chodím po Ambaróně, Tauremorně, Adalómë, v mé vlastní zemi, v kraji Fangornově, kde dlouze roste kořání a roky hustěji než listí leží v Tauremornalómë.